Rozšíření možností podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

V rámci velké novely trestního zákoníku a trestního řádu č. 333/2020 Sb. došlo od 1. října 2020 k rozšíření institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Konkrétně zákonodárce zavedl možnost podmíněného propuštění po výkonu jedné třetiny trestu odnětí svobody v případě osob, které se ve výkonu trestu ocitly poprvé, a to i v případech spáchání zvlášť závažných zločinů s výjimkou v zákoně taxativně vymezených. Rovněž došlo ke změně části trestního řádu týkající se podmíněného propuštění, a to konkrétně novelou č. 220/2021 Sb., ve které byl upraven zejména postup týkající se podání návrhu na podmíněné propuštění.

Původní znění trestního zákona

Ustanovení § 88 trestního zákoníku, ve znění do 30. září 2020, umožnovalo odsouzeného podmíněně propustit na svobodu obecně v šesti případech. 

Prvním kritériem stanoveným v úvodním odstavci předmětného ustanovení je předpoklad, že vzhledem k chování a plnění povinností odsouzeného ve výkonu trestu, tento prokázal polepšení a lze tak očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Zákon počítá též i s možností přijetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Vedle výše uvedeného zákon vyžaduje kumulativně též alespoň jednu ze dvou následujících podmínek, a tedy vykonání alespoň poloviny uloženého trestu (nebo podle rozhodnutí prezidenta ČR zmírněného trestu odnětí svobody) nebo vykonání alespoň jedné třetiny uloženého trestu odnětí svobody, a to za předpokladu, že odsouzený nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud rovněž nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody.

Druhý odstavec předmětného ustanovení zakládá možnost soudu prominout délku výkonu trestu dle odstavce prvního a propustit odsouzeného na svobodu i dříve (než si odpykal polovinu nebo třetinu trestu), a to za podmínky, že byl odsouzený za přečin a prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba. Ustanovení dále uvádí, že soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, pouze v případě je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.

Dále v odstavci třetím totožného ustanovení ukládá zákon soudu, k jakým skutečnostem ohledně odsouzeného za zločin přihlížet při rozhodování o podmíněném propuštění. Jedná se zejména o to, jestli včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.

Čtvrtý odstavec obsahuje taxativní výčet zvlášť závažných zločinů (příkladem vraždu dle § 140, zabití dle § 141 odst. 2 nebo těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3 trestního zákoníku a řadu dalších), při jejichž spáchání zákon neumožňuje podmíněné propuštění dříve, než při vykonání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody. Současně s tím nesmí hrozit (s ohledem na okolnosti činu, za který byla taková osoba odsouzena a povahu její osobnosti) opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu. Vedle taxativně vymezených trestných činů uvedených výše platí stejné i u osob odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let dle
§ 54. odst. 2 trestního zákoníku.

Závěrem ustanovení je upravena možnost podmíněného propuštění u osob odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí, a to nejméně po dvaceti letech výkonu tohoto trestu.

Posledním případem podmíněného propuštění, který zákon upravuje, je podmíněné propuštění mladistvého, jenž vychází z ustanovení § 78 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Dle výše uvedeného ustanovení lze mladistvého podmíněně propustit z výkonu odnětí svobody na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice (za podmínek stanovených v trestním zákoníku - § 88, 89 a 91) i dříve, než vykoná třetinu, polovinu či dvě třetiny trestu.

Rozšíření možností podmíněného propuštění

Aktuální právní úprava podmíněného propuštění s účinností od 1. října 2020, novelou č. 333/2020 Sb., zásadním způsobem zmírnila podmínky obsažené v prvním odstavci. Změna spočívá v možnosti podmíněného propuštění i při spáchání zvlášť závažného zločinu. Předchozí právní úprava neumožňovala podmíněné propuštění po vykonání jedné třetiny uloženého trestu osobám, jež byli odsouzeny za zvlášť závažný zločin. Došlo tak ke zmírnění podmínek způsobem, který nově takovýto postup u prvotrestaných osob umožňuje, avšak s výjimkou taxativně trestním zákonem uvedených zvlášť závažných zločinů. Změna ustanovení byla promítnuta do § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku.

Taxativní výčet zvlášť závažných zločinů, pro které nelze podmíněné propuštění po vykonání jedné třetiny uloženého trestu použít, je v zákoně uveden negativním vymezením, přičemž uvádí následující trestné činy: 

Jedná se o zvlášť závažný zločin, 

1. kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití podle § 141 odst. 1,
2. kterým byla nebo měla být způsobena těžká újma na zdraví,
3. jehož znakem je spáchání na těhotné ženě nebo na dítěti,
4. který spáchal jako člen organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361),
5. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), nebo
6. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), nebo

S ohledem na výše uvedené lze konkludovat, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody po vykonání jedné třetiny uloženého trestu je možné i v případě odsouzení za zvlášť závažný zločin, a to tehdy, nejedná-li se o některý z výše uvedených zvlášť závažných zločinů. Současně se vyžaduje kumulativní splnění podmínek uložených v odstavci prvním, tedy jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo pokud soud přijme záruku za dovršení jeho nápravy. 

Procesní aspekty podmíněného propuštění

Ve světle výše uvedených hmotněprávních změn v systému podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nutno rovněž upozornit na změny související s případným podáním návrhu na podmíněné propuštění. Novelou č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. ledna 2022 došlo ke změně ve způsobu podání takového návrhu.

Podání návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody upravuje ust. § 331 trestního řádu, přičemž z dikce zákona vyplývá, že o návrhu rozhoduje soud, a to na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, nebo i bez takového návrhu, a to ve veřejném zasedání. Zásadní změna promítnuta předmětnou novelou vytvořila pravidlo, dle kterého odsouzený smí podat výše uvedený návrh pouze prostřednictvím věznice, v opačném případě mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto způsobem.

Ze zákona nikterak nevyplývá, že by snad nemohl být návrh podán obhájcem odsouzeného, přesto však v praxi věznice často odsouzeným tvrdí, že návrh musí podat sám odsouzený nikoliv tak učinit prostřednictvím svého obhájce. Takovýto postup ovšem správný není, což potvrzují též soudy. Z procesní opatrnosti ovšem v praxi často přistupujeme k tomu, že podáváme návrh tzv. zdvojený, tedy že návrh podá za sebe sám odsouzený a zároveň jej za odsouzeného podá i jeho obhájce.

Pro úplnost nutno dodat, že mezi obligatorní náležitosti návrhu na podmíněné propuštění podle
§ 88 odst. 2 trestního zákoníku patří též kladné stanovisko ředitele věznice o tom, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba. Bez této náležitosti předmětný návrh podat nelze.

Závěrem

Velice kladně nutno hodnotit skutečnost, že se zákonodárce konečně odhodlal ulevit přeplněným věznicím tím, že zmírnil původní právní úpravou dosti přísně nastavené podmínky pro podmíněné propuštění v případech odsouzení za zvlášť závažný zločin (s výjimkou taxativně vymezených dle ust. § 88 odst. 1 písm. b) viz výše). Tím zákonodárce zároveň poskytl možnost spoustě odsouzeným tohoto institutu využít a být tak předčasně propuštěni na svobodu.

Mírně zmatečně může působit novelizace trestního řádu ve věci samotného postupu při podání návrhu na podmíněné propuštění, jenž nyní musí být podán prostřednictvím věznice, jinak nebude bez dalšího akceptován.

I z tohoto důvodu považujeme za příhodné využít právní pomoci zkušených advokátů, jenž snadno celý proces podmíněného propuštění zajistí za Vás.