Zákaz geoblockingu

Dne 3. prosince 2018 nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018; (EU) 2018/302; o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES (dále jen "nařízení o zákazu geoblockingu" nebo také „Nařízení“).

Nařízení je projevem snahy o řešení otázky neoprávněného zeměpisného blokování některých spotřebitelů, jakožto i dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu Evropského společenství.

Český zákonodárce na shora uvedené reagoval transpozicí změn do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „ZoOS“), provedené novelou č. 114/18 ze dne 23. října 2018 (dále jen „novela o ochraně spotřebitele“ nebo také „novela“).

Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci svého návrhu novely o ochraně spotřebitele předložilo minimalistickou implementaci nařízení o zákazu geoblockingu. Jmenované Nařízení představuje upřesnění již existujícího zákazu diskriminace zakotveného v čl. 20 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES, ze dne 12. prosince 2006, o službách na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o službách“).

Nařízením jsou dále vymezeny konkrétní situace, pro které nejsou dány objektivní důvody pro odmítnutí prodeje zboží či poskytnutí služby. Zároveň jsou nastaveny zákonné mantinely pro uplatňování odlišných podmínek vůči zákazníkům z jiných členských států.

Ačkoliv se na první pohled jeví tyto změny jako zavedení nových povinností, není tomu tak. Nejedná se o faktické zavedení nových povinností de facto, nicméně se jedná o přesnější vymezení situací, které v praxi působily interpretační potíže. Zákonodárci tak staví na jisto zákonný postoj k některým oblastem služeb. Pro některé další se snaží poskytnout alespoň interpretační a aplikační vodítko pro jejich řešení.

Kdo nebo co je subjektem?

Nařízení, ale i novelou aktualizované znění ZoOS se obecně vztahuje na veškerý prodej zboží či poskytováni služeb poskytovaných na území členských států. Nařízení se však nevztahuje na veškeré služby a zboží, z jeho působnosti jsou výslovně vyloučeny ty sektory služeb, na něž se nevztahuje směrnice o službách. Zároveň se nevztahuje na čistě vnitrostátní transakce. Další velkou výjimkou jsou i oblasti dotčená aplikací příslušných ustanovení upravující autorská práva a práva s ním související.

Regulované oblasti služeb jsou převážně v prostředí internetového rozhraní, nicméně Nařízení se vztahuje i na některé obchody učiněné tzv. offline. O ty se bude zejména jednat v případech, kdy jsou služby poskytovány v rámci provozovny obchodníka či v místě kde obvykle působí.

Co jsou zakázaná jednání?

Zakázaná jednání jsou definována v rámci čl. 2 až 5 Nařízení. Česká zákonná úprava se spokojila s novým zněním § 1, § 21 § 23, § 23a a § 24 ZoOS, které v mnohém odkazují na přímo použitelné Nařízení. Podrobně se jednotlivými typy zakázaných jednání budeme zabývat níže.

1. Blokování přístupu

Blokováním přístupu se rozumí jakékoliv omezení přístupu na webové rozhraní nebo i do jakékoliv provozovny, a to z důvodů souvisejících s místem bydliště nebo státní příslušností.

2. Přesměrování (Redirecting) na jinou verzi webového rozhraní

Podobně jako ve shora uvedeném případě se jedná o typické uspořádání nadnárodních prodejců, kteří poskytují své služby napříč vícero členskými státy. V praxi se stávalo, že po odezvě byl uživatel přesměrován na webové rozhraní pro členský stát odpovídající lokalitě přihlašovaného zařízení, a to i přesto, že si uživatel přál přihlásit přímo do webového rozhraní pro jiný stát. Přesměrování je v konečném důsledku možné, je však podmíněno udělením předchozího souhlasu ze strany spotřebitele.

3. Odmítnutí prodeje či poskytnutí služby, pokud není doručováno do členského státu

Toto ustanovení je zapotřebí podrobit bližšímu výkladu, neboť je mnohými chápáno šířeji, než bylo zamýšleno Nařízením i novelou o ochraně spotřebitele. Jak již bylo na začátku článku zmíněno, novela ani Nařízení nezakládají nové povinnosti prodejců a poskytovatelů služeb a je tomu tak i v tomto případě. V praxi jsme se již setkali s názory, že je zavedena povinnost začít doručovat do všech členských států.

S takovýmto závěrem však nelze souhlasit. Ze žádného z dotčených předpisů nevyplývá povinnost, aby obchodník musel začít doručovat do všech členských států. Musí však vyhovět zákazníkově objednávce s tím, že si doručovací povinnost převezme samotný spotřebitel.

4. Odmítnutí prodeje či poskytnutí služby s elektronickým obsahem

Podobně jak bylo výše rozebráno toto ustanovení stanovuje zákaz uplatňování odlišných podmínek pro přístup ke zboží či službám, pokud je služba poskytována elektronicky.

Výjimkou jsou však služby chráněných autorským právem (typicky hudba, počítačové hry atd.). To však neznamená, že pro služby chráněné autorským právem nemá spotřebitel prostředek ochrany – stále se uplatňuje obecný zákaz diskriminace zakotvený v čl. 20 odst. 2 směrnice o službách.

5. Odmítnutí poskytnutí či uplatňování odlišných podmínek v provozovně obchodníka

Podobně jako u elektronických služeb či jejich prodeji se uplatní stejný zákaz i při poskytování služeb či obchodování ve fyzické podobě přímo v místě provozovny obchodníka či v místě kde obchodník typicky poskytuje své služby.

6. Diskriminace z důvodů souvisejících s platbou

V rámci Nařízení je pro tento zákaz vyhrazen samostatný článek 5, a to zejména z důvodu, že rozšiřuje zavedené diskriminační důvody o další typy. Těmi jsou umístění platebního účtu, místem usazení poskytovatele platební služby nebo místem vydání platebního prostředku.

Jsou zákazy absolutní?

Určitě nejsou. Nepoužijí se v případech, kdy je taková činnost obchodníka nezbytná za účelem zajištění splnění právního požadavku stanoveného v právu Unie nebo v právních předpisech členského státu, které se na činnost obchodníka vztahují.

Pomoc spotřebitelům

Součástí novinek zavedených Nařízením jsou i instituty pomoci spotřebitelům, které v rámci České republiky vykonává Evropské spotřebitelské centrum, které bude nadále poskytovat praktickou pomoc v případech přeshraničních sporů mezi obchodníkem a spotřebitelem.

Dozor nad dodržováním povinností

Česká obchodní inspekce provádí dozor nad všemi případy dodržování či porušování povinností stanovených přímo použitelným Nařízením, s výjimkou těch, ve kterých nebyl dozor nad jejich dodržováním tímto zákonem svěřen jiným orgánům.

Dozorem nad jednotlivými odvětvími povinnostmi stanovenými ZoOS a Nařízením jsou například pro oblast podnikání v energetických odvětvích pověřeny orgány Energetického regulačního úřadu.

V oblastech finančních služeb vykonává dozor Česká národní banka a u jednotlivých činností profesí vykonávaných v rámci profesních komor jsou dozorující příslušné orgány stanovené zvláštním právním předpisem.

Postihy a sankce

Pokud některý z dozorujících orgánů shledá, že byla naplněna podstata deliktu podle čl. 3,4 nebo 5 Nařízení, lze za takovýto přestupek uložit pokutu až do výše 3.000.000, - Kč.

Závěr

Lze tak říci, že zavedení nové právní úpravy bude mít jen minimální dopady na skutečné fungování internetových obchodů či jejich kamenných obdob. Nicméně lze ocenit snahu zákonodárce o vyjasnění některých otázek jako je re-directing, geoblocking a dalších institutů souvisejících s e-commerce. Současná úprava je reflexí již ustálené judikaturní praxe Soudního dvora Evropské Unie. Nicméně lze kvitovat stanovení přímého zákazu do znění zákona, jako přehlednějšího řešení pro provozovatele internetových obchodů, kteří se jen těžko orientují v judikaturní praxi na evropské úrovni.